Aktualizované znění

Nájemní smlouva (o pronájmu) podle zákona č. 89/2012 Zb. nový občanský zákonník

vytvořte si vlastní nájemní smlouvu (smlouvu o pronájmu) rychle a správně

Hodnocení:
/ 5
Vaše hodnocení: / 5

Podnájem bytu

§ 2274

Nájemce může dát třetí osobě do podnájmu část bytu, pokud v bytě sám trvale bydlí, i bez souhlasu pronajímatele. Ustanovení § 2272 se použije přiměřeně.

§ 2275

(1) V případě, že nájemce v bytě sám trvale nebydlí, může dát třetí osobě do podnájmu byt nebo jeho část pouze se souhlasem pronajímatele.

(2) Žádost o udělení souhlasu k podnájmu i souhlas s podnájmem vyžadují písemnou formu. Nevyjádří-li se pronajímatel k žádosti ve lhůtě jednoho měsíce, považuje se souhlas za daný; to neplatí, pokud byl ujednán zákaz podnájmu.

§ 2276

Dá-li nájemce byt nebo jeho část do podnájmu třetí osobě v rozporu s ustanovením § 2274 a 2275, hrubě tím poruší svou povinnost.

§ 2277

Podnájem končí společně s nájmem. Končí-li nájem, sdělí to nájemce podnájemci s uvedením rozhodných skutečností; jimi jsou zejména den skončení nájmu a popřípadě i délka výpovědní doby a počátek jejího běhu.

§ 2278

Podnájem skončí nejpozději s nájmem.

Podnájem může vzniknout jen smlouvou o podnájmu uzavřenou mezi nájemcem bytu a podnájemníkem. Nemůže tedy vzniknout smlouvou mezi vlastníkem domu nebo bytu a nájemcem. V takovém případě totiž vždy jedná o nájemní smlouvu, a nikoli o smlouvu o podnájmu. Smlouva o podnájmu se může vztahovat jak na celý byt nájemce, tak na jeho část. Podnájem bytu se vyskytuje méně často, protože poskytnutí celého bytu nájemcem do podnájmu jiné osobě je zpravidla v rozporu se základní povinností nájemce užívat byt. Nájemce může proto celý byt přenechat jinému do podnájmu jen tehdy, když z vážných důvodů nemůže byt užívat sám. Podnájem části bytu (jedné obytné místnosti, případně více místností, ne však celého bytu) není v rozporu se základní povinností nájemce užívat byt sám, resp. s příslušníky své domácnosti.

Smlouva o podnájmu může být sjednána na dobu určenou ve smlouvě nebo bez časového určení. Smlouva o podnájmu není vázána na určitou formu, lze ji však uzavřít pouze s písemným souhlasem pronajímatele bytu (tj. vlastníka domu nebo bytu). Bez tohoto souhlasu je smlouva neplatná. V poslední větě odstavce 1 se stanoví, co smlouva o podnájmu upravuje. Nejde o výčet všech obsahových složek, ale pouze té, která se týká skončení podnájmu. Podle tohoto ustanovení podnájemní smlouva upravuje podmínky skončení podnájmu, zejména možností dát výpověď ze strany pronajímatele; není-li dohodnuto jinak, platí, že podnájem lze vypovědět bez uvedení důvodů v tříměsíční lhůtě. To znamená, že podnájem se skončí posledním dnem měsíce následujícího po měsíci, v němž výpověď došla podnájemníkovi. Smlouva o podnájmu má mít i další obsahové náležitosti, zejména vymezení předmětu podnájmu, výšku podnájemní, tj úplaty za užívání bytu nebo jeho části, určení podílu na úhradách za plnění spojená s užíváním bytu nebo jeho části a určení doby trvání podnájmu.

Byl-li podnájem sjednán na určitou dobu, skončí také uplynutím této doby. Ze slova "také" lze vyvodit závěr, že podnájem sjednán na určitou dobu se může skončit i jiným způsobem, například výpovědí nebo vzájemnou dohodou účastníků.

Ochrana podnájemníka nesahá tak daleko jako ochrana nájemce bytu. Po skončení podnájmu nemá podnájemce právo na náhradní podnájem. Toto ustanovení však nebrání tomu, aby nájemce dobrovolně poskytl podnájemníkovi náhradní podnájem.