Aktualizované znění

Nájemní smlouva (o pronájmu) podle zákona č. 89/2012 Zb. nový občanský zákonník

vytvořte si vlastní nájemní smlouvu (smlouvu o pronájmu) rychle a správně

Hodnocení:
/ 5
Vaše hodnocení: / 5

Nájemní smlouva (smlouva o pronájmu) co to je?

Nový Občanský zákoník upravuje nájemní smlouvu. Úprava nájemní smlouvy je vnitřně členěná. První paragrafy upravují nájemní smlouvu a z ní vyplývající nájemní poměr obecně. Další pododdíly obsahují zvláštní ustanovení o nájmu bytu. Zákoník upravuje i podnájem bytu (části bytu). Ustanovení občanského zákoníku o nájemní smlouvě lze aplikovat i na vztahy mezi obchodními subjekty.

Ustanovení zákoníku upravují nájemní smlouvu a nájemní poměr obecně, to znamená, že tato ustanovení lze aplikovat i na zvláštní druhy nájmů, které jsou upraveny v občanském zákoníku, tj. na nájem bytu, nájem jiných obytných místností, podnájem a na podnikatelský nájem movitých věcí, pokud tyto jednotlivé druhy nájmů neupravují zvláštní ustanovení, které použití obecných předpisů o nájmu vylučují.

Nájemní smlouva se uzavírá mezi pronajímatelem, tj. osobou, která věc pronajímá (předává do nájmu) a nájemcem, tj. osobou, která věc najímá. Pronajímatelem, ale i nájemcům může být jakákoliv osoba, tedy tak právnická osoba, fyzická osoba, ale i stát. Podstata nájemní smlouvy a z ní plynoucího nájemného poměru spočívá v tom, že pronajímatel přenechává věc nájemci do dočasného užívání za úplatu. Nájemní poměr má vždy dočasný charakter, přičemž dočasnost trvání nájemního poměru může být výslovně sjednána (např. na dobu několika měsíců nebo let) nebo věc může být předána i bez konkrétního časového určení. Otázka, zda je doba trvání nájemního poměru předem přesně určena, nebo ne, má vliv na ukončení nájemného poměru. Předmětem nájmu může být jakákoliv věc, která může být předmětem právního vztahu. Předmětem nájmu mohou být tak movité, tak nemovité věci. Nájem některých věcí je upraven zvlášť, ať už občanským zákoníkem, nebo zvláštními předpisy. Z nájemní smlouvy vyplývá pro nájemce právo, aby najatý věc užíval nebo z ní bral užitky (přichází to v úvahu při plodonosných věcech, např. při pozemcích). Jak může nájemce užívat věc nebo brát z ní užitky, upravují další ustanovení občanského zákoníku, resp. to upravuje nájemní smlouva. Rovněž práva a povinnosti pronajímatele jsou upraveny v jiných ustanoveních občanského zákoníku, resp. upřesněny v nájemní smlouvě. Občanský zákoník nevyžaduje pro nájemní smlouvu určitou formu, lze ji tedy uzavřít v ledajaké formě. Pokud má nájemní poměr trvat déle, doporučuje se nájemní smlouvu uzavřít v písemné formě. Občanský zákoník nepředepisuje, což má nájemní smlouva obsahovat. Takové konkrétní požadavky obsahuje občanský zákoník pouze při nájmu bytu. To však neznamená, že nájemní smlouva nemusí mít žádné náležitosti. Musí mít všechny obsahové náležitosti, které jsou z hlediska nájemní smlouvy jako zvláštního druhu závazkové smlouvy podstatné. Smlouva musí obsahovat označení pronajímatele a nájemce, mezi nimiž se smlouva uzavírá, předmět nájmu a odplatu za nájem (nájemné). Kromě těchto podstatných náležitostí může smlouva obsahovat i další náležitosti, například sjednanou dobu nájmu, způsob předání a užívání najaté věci, způsob placení nájemného, ​​výpovědní důvody, možnosti předčasné výpovědi před dohodnutou dobou nájmu apod.